Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním souhlasíte s použitím souborů cookie.

Více informací
Základní škola a Mateřská škola Barvířská Liberec

Důležitá sdělení - Informace k ZÁPISU do 1. ročníku 18.4.2024

Návštěva partnerské školy

Názory žáků 7.A na návštěvu partnerské školy z Ausburgu
V pondělí 13.10.08 přijeli žáci z  naší partnerské školy z Ausburgu. V úterý 14.10. se pár vybraných jedinců vypravilo s nimi na radnici. Dostali se až do zákulisí této budovy. Moc se jim tam líbilo. Ve 12:30 jsme se vydali na výpravu na Ještěd. Na tramvaj jsme došli na Fügnerku, tam jsme nastoupili na tramvaj č.3 a jeli směrem na Horní Hanychov. Vystoupili jsme na konečné a pochodovali na lanovku. Když jsme došli na lanovku, paní učitelka Marková šla koupit jízdenky. Čekali jsme asi půl hodiny. Pak nás zavolala paní z pokladny a nastoupili jsme do lanovky. Nepustili tam jenom paní učitelku Markovou a pana učitele z Augsburgu Rickyho, ale pán – řídící lanovku, je tam pustil. A na Ještědu byla moc velká mlha, takže jsme neviděli na město. Došli jsme až na tramvaj a dojeli domů. Moc se nám tam líbilo.
(Matěj Cverčko)

Jeden den měli Němci rozchod. Já a můj kamarád Hornis jsme šli provádět německého kamaráda Andrease. Měl u sebe 350,-Kč a chtěl si koupit míč. My s Hornisem jsme ho různě provázeli. Provedli jsme ho asi pěti sportovními krámy a on si furt nemohl vybrat. Hornis říkal: „To je otrava, už chci jít domů!“ Já jsem mu řekl: „Chudák, má jenom 350,-Kč, tak mu musíme něco vybrat.“ Hornis s donucením souhlasil. Tak jsme pokračovali v cestě. Nakonec si koupil míč za 319,-Kč. Chtěl si ještě koupit kapitánskou pásku. Tak jsme ho zavedli k Pacákovi. Bohužel měl 42,-Kč a kapitánská páska stála 50,-Kč. Tomáš Horňák ( Hornis ) usmlouval pásku na 42,-Kč. Prodavačka souhlasila. Nakonec jsme měli krásné rozloučení. Hornis a já jsme šli spokojeně domů.
(Lukáš Kaiser )
  
Sraz byl před školou ve 13:45. Vyrazili jsme ze školy na tramvaj. Nastoupili jsme na Fügnerce a vystoupili u zoo. Šli jsme dovnitř a hned před námi byla tabule a na ní napsáno, v kolik je krmení. Skoro všechna krmení byla ráno, ale krmení lachtanů bylo ve tři hodiny odpoledne. Šli jsme k prvnímu výběhu, kde byli koníci a všichni z Augsburgu začali pištět a jásat. Šli jsme ke slonům, kde paní učitelka Šímová měla bratra a ten nás vzal dozadu ke slonům a mohli jsme si je hladit a krmit. Potom nám tam ten pán ukázal cvičení slonů. Pak jsme šli kolem nosálů, oslů, velbloudů, zeber, koz, až jsme došli ke kozorohům. Tam byl takový tunel a Hornis z něj byl vyjančenej. Šli jsme potom k výběhu, kde byli gepardi. Všem z Augsburgu se gepardi moc líbili, takže jsme tam strávili hodně času. Od gepardů jsme šli k takovému přístřešku, všichni šli k bílým tygrům, ale já s Buldou jsme šli na krmení lachtanů. Jak jsme došli k lachtanům, tak jsem zavolal Blážovi, ať hned přijdou na to krmení. Pak jsme šli k prolejzačkám, kde byly i kozy. Tam jsme byli tak deset minut. Myslím, že se všem návštěva v zoo moc líbila. Mně teda jo.
(Dominik Hořák )

Dne 13.10.08 přijely děti z Ausburgu. Byly ubytovány na ZŠ Barvířské ve školní družině. Hned v úterý jsme se s nimi seznamovali. Ve středu byl nejlepší den s německými dětmi. Večer kolem 18:45 se sešlo pár dětí ze 7.A u Babylonu. Asi deset minut jsme čekali, než  Němci za námi dorazí. Hned po jejich příchodu se všichni vydali dovnitř a pak do aquaparku. Bylo to tam super! Němcům se tobogány líbily. Užívali si a určitě z této akce a z celé návštěvy měli radost.
(Joana Rabotová)

Ve středu jsme šli na hokej Bílých Tygrů Liberec. Tygři hráli proti Spartě Praha. Němcům se tu líbilo. Na hokeji s námi byl pan ředitel a pan zástupce. Němci se koukali na kanonádu  Tygrů. Když vyhráli 5:2 nad Spartou, prožívali každý gól naplno. Z naší třídy nás tam bylo šest a z německé dvacet tři. Zdálo se mi, že učitelé z Německa byli nadšeni z naší arény. Liberec hrál výborně, každý gól byl skvělý! Myslím, že se jim naše liga a tým moc líbily.
( Michal Kvítek)