Letní škola v přírodě - Lučany

ŠKOLA V PŘÍRODĚ – LUČANY NAD NISOU
První den jsme přijeli a ubytovali jsme se v chatě Aghátě. Poté jsme měli oběd a asi tak hodinu po obědě jsme na rozhlednu Bramberk, tam jsme jí dali přezdívku Brambor. Na Bramberku jsme zjistili, že ji odkoupil nějaký člověk a ten ji znepřístupnil. Byli jsme moc naštvaní, tak proto jsme se rozhodli jít na rozhlednu Slovanku. Slovanka byla naštěstí otevřená. Vylezli jsme nahoru po 55 schodech a koukli se dolů a na Ještěd, který se zdál být pět centimetrů dlouhý. Šli jsme nazpátek a Reslik si rozbil koleno  navíc ho štípla vosu. Pak jsme došli v pohodě do chaty a tam nás čekal k večeři guláš. Pak jsme šli hrát kulečník a za jednu hodinu jsme šli spát, ale s Reslíkovýma „blbostma“ se nešlo usnout. Kvůli tomu jsme usnuli kolem půl dvanáctý večer.
Druhý den ráno kolem páté hodiny si Reslik vzal Járovu masku Vřískota a vzbudil Járu. Já být Járou, tak už pode mnou je louže. Snídaně byla moc dobrá. Po snídani jsme se učili a venku pršelo. Po obědě jsme hráli hru „Bojovka“, což v podstatě byla hra, kde jsme hledali otázky a u nich byla písmena a body. Potom byla poznávačka rostlin a vraceli jsme se v dešti zpět.
Třetí den ráno rád vstával jen náš pokoj, protože byl celodenní výlet. Měli jsme dobrou snídani a ke svačině na celodeňák jsme měli řízek a chleba. Vydali jsme se na cestu přes Janov kolem bobové dráhy, pak přes Bedřichov kolem sjezdovky, kde jsme se v zimě učil lyžovat, poté přes Královku (rozhlednu), kde byla hloupá paní, která neuměla matematiku a to nebyla blondýna!!! (promiňte paní učitelko). Šli jsme nahoru na rozhlednu, Ještěd se zdál být čím dál tím menší. Potom jsme šli na prezidentskou chatu, tam jsme čekali na Marka Kublu. Když přijel, tak jsme šli na přehradu Josefův Důl. Byl moc pěkný, ale byl poloprázdný. Zpět jsme šli přes Slovanku a Brambor. Spát jsme šli kolem půlnoci.
Čtvrtý den vstali všechny naše pokoje (4.A) a začali jsme se připravovat na stezku odvahy. Byla snídaně a potom učení. Potom orientační běh s buzolou. Ten jsme měl s Vojtou Baracem nejlepší čas. Potom jsme se učili hrát ringo. To nám moc nešlo, ale pak jsme se to naučili. Večer byla discotéka, ale pouze chvíli a pak táborák, který byl moc dobrý, protože byly vuřty a chleba černý jako popelnice. Museli jsme dělat, že nás mrzí, že není stezka odvahy. Nemohli jsme to nikomu říct, protože strašidla jsme byli my ze 4.A. Ve čtvrt na jedenáct jsme se šli schovat do lesa. V půl jedenácté byl pro 1.B a 2.A budíček. Strašili jsme až do 23:50, pak jsme šli na stanoviště Marka Kubly.
Pátý den v 00:01  jsme začali procházet lesem, kde byla ještě tři strašidla a to majitel chaty, pan kuchař, paní učitelka Jaruška Tauchmanová. Kolem 00:45 jsme šli spát. Probudili jsme se s Vojtou v 6:30 a šli jsme na snídani, ale nevěděli jsme, že nás pan kuchař nechá tak brzy snídat. Po snídani jsme šli s 2.A do Janova na bobovou dráhu. Já jsme jel třikrát, protože naše paní učitelka byla tak hodná, že nám jednu jízdu zaplatila. Šli jsme zpět a těšili jsme se na smažený sýr. Potom jsme odjeli a v dešti jsme se vrátili před školu ZŠ Barvířská.
Tato škola v přírodě se paním učitelkám velice povedla. Myslím si to protože tam nikdo nebrečel , ale naopak, každý se smál a to je dobře, tak to má být. Moc se mi tato škola v přírodě líbila. Doufám, že se líbila i paním učitelkám - stejně jako nám.
                                                                                                                    (Josef Šůma, 4.A)