Ředitelské volno ve školní družině (Sakařová,Novotná)

Jak jsme se měli 26. září (Sakařová)
Jako první do družiny dorazila Justýnka a hned za ní se začaly trousit i ostatní děti. Nejprve jsme se všichni společně nasnídali a potom jsme vyrazili do malé tělocvičny trochu provětrat zatuhlé tělo. Na začátek jsem si dali pár štafetových soutěží. Největší úspěch sklidil válečsud. Potom jsme si šli všichni umýt ruce a usadit se k pohádce O pejskovi a kočičce. Pohádka se nám velice líbila, hlavně ta část, jak kočička drhla pejskem podlahu a naopak. Pak už nastal čas svačiny. Po svačině jsme se všichni vrhli do pečení bábovky a nepečeného dortu (recept přikládám, protože dětem moc chutnal a prosily mě, abych ho zveřejnila). Tak nejprve jsme připravili nepečený dort. Puding Olé, ztužovač šlehačky, šlehačku, 2x mandarikový kompot jsme nalili do uzavíratelné misky a pak už se jen klepe a klepe a klepe, až z toho udělá krém, který jsem dali na připravený korpus a strčili do lednice. Pak přišla na řadu šlehačková bábovka. Po dobu, co se nám bábovka pekla měly děti za úkol vyluštit (ve skupinách) zákeřný pohádkový kviz. Obě skupiny ho zvládly a výbornou. Potom jsem si snědli co jsme připravili (až se nám dělaly boule za ušima) pak následoval krátký čas na hru a pak jsme se vypravili na oběd a ...do IQ parku. Výlet to byl podle slov dětí - bomba. Vyzkoušeli jsme vše, co se vyzkoušet dalo. Někteří z nás si ustlali po fakírsku na hřebicích, jiní si vyzkoušeli uvádět počasí... Po 3 hodinách jsme už uznali, že v nejlepším se má přestat a vydali jsme se zpět do školy...Všem zúčastněným děkuji za hezky prožitý den a zas někdy na viděnou.

27. září ve školní družině (Novotná)
Mohli bychom to nazvat „ Putování libereckým krajem“. Napadlo mě to ale ve chvíli, kdy jsem hledala pověst o sv. Jakubovi, podle kterého je nazvaná zřícenina kostela v Jindřichovicích pod Smrkem. Ten jsme totiž navštívili za slunečného podzimního úterý, 27. října. Jindřichovice pod Smrkem leží až na hranicích s Polskem. Končí zde i železniční trať a dál opravdu nevede. Snad příští rok bude v místech, kde původně železnice vedla až do Polska, vybudovaná cyklostezka. Už se těšíme na další výlet!
Od zříceniny jsme se vydali k domu, mediálně znémému, patřící herci Jaroslavu Duškovi. Je celý postavený z hlíny a měli jsme možnost si ho prohlédnout i zevnitř. Jelikož jindřichovičtí školáci volno neměli, mohli jsme usednout ve školní jídelně zdejší školy a pochutnat si na dobrém obědě. Cestou na větrné elektrárny jsme se ochladili nanukem a cestou nazpět se zastavili na dětském hřišti. Nejvíc děti zaujala lanovka. A potom nás už čekala jízda vlakem, menší dobrodružství během jízdy a vydatný déšť, který naštěstí bubnoval jenom do střech vagónů.  My jsme byli v suchu a vraceli jsme se do sluncem zalitého Liberce.
Výletníci a Míša Novotná