Nocování na Zátiší (Novotná)

Tam, kde stromy už nemohou být ani zelenější a ptáci nemohou více pět, tam je chaloupka jako stvořená pro krásné zážitky. Zátiší.
Prvním dobrodružstvím už bylo toto kouzelné místo vůbec najít. Někteří zvolili cestu autem, někteří, ještě statečně před stávkou, vlak a dokonce jeden z mužů, stroj o dvou kolech.
Byla sobota, 11. června. Nad Zátiším se střídalo sluníčko a zároveň černé mraky. Ponejprv tu zpívali jen ptáci, o několik hodin později se jim do zpěvu sem, tam, připletl zvuk kytary a zpěv dětí. Taky ale rušný hovor, dojetí, radostné výkřiky oslavující vítězství v soutěžích, praskající oheň. Později, když už slunce dávno opustilo nejen Zátiší, byl cítit jen teplý večer. Tma, jakou v Liberci nepotkáte. Taková ta opravdová tma tmoucí. Pár svíček při cestě a konečně stezka odvahy. To už se sobotní noc přehoupla pomalu do nedělní. Nastal čas se uložit do hajan.Osm děvčat, maminka, tatínek a mladík, měli nad hlavou jen nebe a tmu tmoucí. Nebe bez hvězd. Proto museli skoro k ránu zvolit rychlý přesun do suchých míst.
V neděli přišlo loučení. Poslední zamávání a auta se pomalu ztrácela na polní cestě.
Všichni jsme si to krásně užili. Paní učitelka Míla Plachá, její 5. B.a rodiče dětí.
Možná, že to byla jedna z těch chvil, kdy si můžeme říct……..
Pro všechny, kteří tu nemohli být s námi. ale i pro ty, kteří  snámi byli, sepsala Míša Novotná.